Šumavské cesty na sněžnicích 19. 2. 2022

Je 19. února 2022 a několik dobrodruhů ctihodného spolku Šumavské cesty nastupuje v Plzni do vlaku směr Zelená Lhota na Šumavě. Chystáme se na dlouho avizovanou výpravu na sněžnicích. Za okny vlaku ubíhající svěže zelená pole nás nechávají v klidu, protože jedeme přece do hor a tam si sněhu užijeme víc než dost. Ale v Dešenicích jsme začali trochu nervóznět. Po sněhu ani památky. A v cílové stanici, východisku našeho putování, abys sníh hledal lupou. Před nádražím nás čekal Pavel, člen Informační a strážní služby Národního parku Šumava, který bude dnes naším horským vůdcem. Nejprve rozdal sněžnice těm, kteří neměli vlastní, a s optimistickým tvrzením, že sněhu bude o pár metrů výš dostatek, jsme vyrazili. Po několika stech metrech zavelel náš horský vůdce k zahájení útoku na Prenet. Ze silnice odbočil kolmo do svahu a svojí diretissimou naznačil, jak si to dobývání Prenetu představuje. Podotýkám, že prudkost svahu lákala k chůzi po čtyřech. Z mlhy před očima jsem viděl jenom houpající se sněžnice na batohu stoupajících, protože i s přibývající nadmořskou výškou se sněhu jaksi nedostávalo.

Začal jsem přemýšlet o tom, že jsem si špatně přečetl propozice, protože toto opravdu nebyl pochod na sněžnicích, ale se sněžnicemi. Ihned jsem pojal podezření, že náš vůdce prostě jen potřebuje přenést ty sněžnice ze Zelené Lhoty na nádraží Špičák, i když ne zrovna nejkratší cestou, aby je tam měl připraveny pro další důvěřivce, kteří naši trasu půjdou v protisměru.

Když jsme tedy udýchaní a upachtění konečně ten Prenet dobyli, řekl Pavel, že to byla jen zahřívačka, že se loudáme, a že takhle by to dál nešlo. Takto povzbuzeni jsme se vydali po hřebenovce směrem k Můstku. Konečně se na cestě začalo objevovat něco málo sněhu a ledu. A tak došlo i na ty sněžnice, i když to chvílemi bylo spíš na brusle. Expedice tedy začala fungovat podle itineráře.

První odpočinkovou přestávkou bylo místo v blízkosti kaple na Suchých Studánkách. Kaplička je menší kopií Hauswaldské kaple. Někomu dvojitá dávka horkého svařáku od Ládi Klímy a někomu výborná kávička od Pavla Nedvěda dala zapomenout na všechna předešlá strádání. Na druhou stranu to mělo i pozitivní účinek, protože společně prožitá utrpení stmelují kolektiv.

Posilněni na těle i na duchu jsme se vydali k dalšímu postupnému cíli, kterým byl pramen řeky Křemelné. Tady jsme ocenili přítomnost horského vůdce, protože jinak bychom ten pramen nenašli. Odtud opět vzhůru cestou (spíš necestou) na vrchol Můstku. Roztahanost našeho vrcholového družstva svědčila o propukající únavě. Ovšem výhledy z míst, kde stávala dříve chata, byly prvotřídní. Sice foukal čerstvý vítr, ale slunce zahnalo všechny chmury, Tož jsme se vydali dál až k Tomandlovu kříži.

Tady padlo zásadní rozhodnutí navštívit restauraci v chatě na Pancíři, jen jsme se modlili, aby měla otevřeno. Znamenalo to absolvovat závěrečný stoupák. Ale vědomí, že bude dnes skutečně poslední, vlilo členům expedice poslední síly do nohou. Hurá, mají otevřeno! Nedovedete si představit, jak blažené bylo spočinutí v teple při konzumaci pěnivého moku, kterým jsme doplňovali kritickou ztrátu tekutin. Někteří se dali dokonce přesvědčit, aby těžce zhřešili a dali si kalorickou bombu ve formě tvarohového dezertu s borůvkami.

S vědomím, že původně plánovaný vlak zpět do civilizace stejně nestihneme, naše konzumace stále rostla. Nicméně přišla hodina H a personál dával nepokrytě najevo, že by dnes taky rád domů. Opustili jsme tedy útulnou hospůdku a jali se sestupovat ze zasněženého vrcholu Pancíř do potemnělých hlubin Železnorudské kotliny. Nakonec jsme se sešli na špičáckém nádraží. Přepočítáním jsme se ubezpečili, že cestou nikdo nezahynul ani v drápech medvěda či v zubech hladových vlků.

Odevzdáním sněžnic našemu horskému vůdci naše dnešní anabáze skončila. A protože konec dobrý - všechno dobré, budeme mít na tuhle výpravu jen ty nejlepší vzpomínky.

JP

Běžky nebo pěšky 21. - 23. 1. 2022

Loňský rok setkávání moc nepřál, a tak jsme se už všichni moc těšili na společný pobyt i na bílou stopu. Bylo nás 23 a bydleli jsme v penzionu v Nové Peci, v části Láz. 

Počasí běžkám přálo, za víkend sice nenapadla předpovědí slibovaná hromada sněhu, ale i skromných 5 - 10 cm nového prašánku výrazně zlepšilo situaci i naši náladu. Sluníčka jsme si sice moc neužili, ale pravé horské počasí se sněžením k běžkám patří. V sobotu odpoledne nám dokonce projela rolba čerstvé stopy, na neděli jsme tak měli připravenou krásnou lyžovačku! Jen jsme byli smutní z bezohlednosti některých „pěšáků“, často byly hned po projetí rolbou lyžařské stopy rozšlapané. 

Pátek patřil příjezdu, ale někteří z nás už během dne stihli první lyžovačku. Další tři odvážlivci putovali „natěžko“ ze Stožce a mají tak náš obdiv za svůj sportovní výkon – poslední den cestu „po svých“ zase zopakovali. 

Na běžkování není velká skupina moc praktická, každý má svoje tempo a svoje představy o ideálním počtu najetých kilometrů. A tak jsme se v sobotu brzy „roztrhli“ na menší skupinky a vydali se směrem na Zadní Zvonkovou. Návrat zpět podél Schwarzenberského kanálu byl sice trochu stereotypní, ale zato cesta rychle utíkala. 

V neděli ráno jsme museli pension opustit a každý pak volil podle svých časových možností délku výletu. Většina z nás se, opět po menších skupinách, vydala užít si vyrolbované stopy směrem k Plešnému jezeru. Zasněžené stromy byly jako z pohádky, krásně nám to jelo a potkali jsme jen pár lyžařů, a tak jsme si užívali poklidu zimního království.

Všichni se těšíme, že už se zase brzy vrátíme do normálního běhu života a namísto „bezpečného odstupu“ si budeme zase užívat blízkosti svých přátel.

HP

Setkání u kapličky sv. Martina na Zadních Paštích 13. 11. 2021

V sobotu 13. 11. 2021 jsme se už po desáté sešli u kapličky Svatého Martina na Zadních Paštích. V loňském roce se kvůli epidemické situaci setkání nekonalo. Dorazilo 205 poutníků, pan farář J. Kulhánek a 8 patronů šumavského kalendáře na rok 2022, kdy náš spolek oslaví 10 let od založení. Setkání to bylo přátelské, organizátoři připravili pro poutníky malé občerstvení a i počasí bylo slušné (pršet začalo až po ukončení akce). Na Dobré Vodě v kostele Svatého Vintíře pan farář celebroval mši; po jejím skončení se konal malý varhanní koncert dvou studentek plzeňské konzervatoře. 

 

Muřka

 

NOVOROČNÍ VEJŠLAP 2022

kolem Plzně 3 “Kolem přehrady“

Decentní desetikilometrová procházka s mnoha přáteli a několika nesplnitelnými předsevzetími do nového roku nás dovedla do dalšího plzeňského obvodu

 

2 v 1

Bylo 1. ledna 2021. Chtěli jsme jít z Vejprnic k univerzitě. Nepřišel nikdo.

Bylo 1. ledna 2022. Šli jsme z Vejprnic k univerzitě a bylo nás čtrnáct.

 

Někdy mám pocit, že se poslední dva roky zcucly do jednoho dvojroku.

Snažíme se žít normální život, ale viroušek s námi pořád cvičí. Naučili jsme nová slova jako antigenní, písýár či covid a objevujeme zapomenutá písmena řecké abecedy. Chceme na to nemyslet, ale úplně to prostě nejde. Chceme být pozitivní, ale zjišťujeme, že dneska je lepší být negativní.

Prostě divnodoba.

Společně si do nového roku přejme, ať je ten letošní alespoň mírně lepší, než byl ten dvojrok předchozí.   

Pavel Škoula 

P. S. Těšíme se na setkání s Vámi a řekou Berounkou v neděli 1. ledna 2023.

Adventní vejšlap 28. 11. 2021

První adventní neděli letošního roku jsme přivítali adventním vejšlapem po trase, kterou vymyslel osvědčený organizátor Pavel Škoula.

Ráno se nás v plzeňské nádražní hale sešlo jedenáct a věděli jsme, že se další dva pochodníci ještě připojí. 

S mírným zpožděním jsme vyrazili směrem k Domažlicím, a odtud už bez zpoždění lokálkou do Pocínovic. Prošli jsme vesnicí a potěšilo nás, že Pavel objednal i adventní počasí. Začalo totiž sněžit a krajina dostala mírně vánoční vzhled. My jsme přes Libkov a Modlín vyšplhali ke svatému Martinovi. Trochu nám to po spadaném bukovém listí a mokrých kamenech klouzalo, ale zvládli jsme to rychle. Bohužel, se sněhem začala padat i mlha, takže výhledy nebyly. Když jsme došli k rozhledně Koráb (773 m n. m.), která byla cílem naší cesty, raději jsme místo na rozhlednu zamířili do restaurace. Tam už nás čekala paní vedoucí, které Pavel předem zavolal, a my jsme si mohli objednat jídlo i pití. Všichni jsme zvolili polévku a nelitovali jsme. Bylo to velmi příjemné posezení, hned se nám pak lépe šlapalo, místy i klouzalo dolů, směr Kdyně. Cestou se čtyři členové naší skupiny tak zabrali do hovoru, že pokračovali jiným směrem než ostatní. Ale pak uznali, že správná je ta naše cesta a vrátili se. Po důkladně pohnojené louce jsme došli do Kdyně, našli nádraží a vyjeli zpět do Plzně, kam jsme se dostali před šestou.  

Díky Pavlovi jsme si letos první adventní neděli moc užili!

Friday the 30th. Šumavské cesty o. s. | Home | Joomla 3 Templates Joomlaskins